V pátek 18 června 2021 se Rumburské a Jiříkovské Koťátko spojilo a všechny děti i učitelky se ráno sešly na vlakovém nádraží v Rumburku. Koupily se jízdenky a vyrazilo se na cestu. Stromy se míhaly za okny vlaku a na obloze krásně zářilo slunce. Bylo velké vedro, ale děti se na výlet skvěle připravily.
Kraťasy nebo šatičky, kšiltovky či sluneční brýle a batohy na zádech. To symbolizovalo, že cestujeme za velkým dobrodružstvím. Zastávka Doksy, hned za Starými Splavy, dorazily jsme na místo a vystupovalo se. Čekala nás chvilka chůze. Děti šly spořádaně ve dvojicích.
U vchodu do Zooparku stály dvě gorily, černé velké sochy. Oči dětí začaly zářit. Došly jsme na místo občerstvení, kde se děti posilnily svačinou a zakoupily se vstupenky. Dětská očka kmitala sem a tam, támhle stál hezký postarší kolotoč, vedle občerstvení plavaly v bazénku Kapybary. Po svačině si každý vybral zmrzlinu pro osvěžení a vyrazilo se k výběhům se zvířaty.
Děti nadšeně pozorovaly klokany, spící pod krmelcem ve stínu. Poté nás čekal výběh s kozami a poníkem, ale největší radost vzbudili velbloudi společně se zebrou, ani spící lev na zádech nesklidil takový úspěch. Děti pozorovaly, jak si velbloud bere jídlo pro zvířata, které bylo možné zakoupit u obsluhy občerstvení, od lidí a pak otáčel svou velikou hlavu směrem k nim, zda-li taky nemají něco dobrého. Někdo se trochu bál a někdo byl štěstím úplně bez sebe.
Na delší dobu jsme se zastavily u výběhu miniaturních koziček, které prostrkovaly hlavu skrz oplocení a děti si je mohly hladit. Byla to velká legrace. Dětské úsměvy nás nepřestávaly provázet ani u výběhu s levhartem či tygry. Den v Zooparku se zakončil jízdou na krásném starém kolotoči, který všichni viděli při příchodu. Někdo si vybral pro svou jízdu koníka, někdo tygra a nebo třeba létající balón.
Měly jsme ještě čas navštívit dětské hřiště, které bylo nedaleko v parku. Hřiště obklopené stromovím, byl tam stín a chládek a v tom slunečném počasí to všem přišlo velice vhod. Děti si vyhrály na houpačkách a dřevěných průlezkách a pak se vyrazilo zpět na nádraží, kde už nás čekal vlak směřující do Rumburku.
Jelikož bylo venku opravdu velké teplo a cesta děti pěkně zmohla, dost jich ve vlaku zavřelo očka a usnuly. Vzbudily jsme je v naší výstupní stanici, kde se už setkaly s rodiči a nadšeně jim vyprávěly o naší cestě. Všichni se těšíme na další podobné dobrodružství a určitě si ho zase pořádně užijeme.
Alena Billá