Hygienická opatření najdete zde. Čestné prohlášení zde
  Volejte  +420 603 245 775   •   Kontakty

Tajná pravidla úspěchu na mládežnických šampionátech


10.06.2015
Korespondent FIBA William Rosario sepsal 8 perfektních pravidel, která by se snad měla vytesat do základního stavebního kamene mládežnického basketbalu. Skvěle podtrhují, o co by nám jako trenérům mělo jít a zároveň výborně shrnují, o co jde na většině trenérských seminářů. Deficit v uplatňování těchto pravidel do praxe padá na hlavu nejen nám, trenérům, ale v dnešní době daleko více i rodičům.
Příští týden se v argentinské Bahia Blanca odehraje světový šampionát v basketbalu FIBA Americas U16, který pravděpodobně unikne pozornosti hlavního evropského proudu. Neměl by, neboť kvalita basketbalu a FIBA soutěží na obou amerických kontinentech je vskutku pohledná. S čím se však shodují, jsou přístupy k hráčskému a hernímu rozvoji. Proč jsem tedy do nadpisu zvolil termín o tajných pravidlech, pokud jsou veřejně šířeny autoritou nejvyšší, federací FIBA? Protože to nejen u nás vypadá, jako by tato pravidla mládežnického rozvoje nikdo neznal…
Posuďte sami, zda podle nich trénujete, nebo ke svým ratolestem přistupujete s akcentem na níže vybrané kvality:
Pravidlo číslo 1 - Hrajte tak, abyste vyhráli, ale nemějte to jako prioritu
Své argumenty k tomu William Rosario sepsal již dříve a na jeho postoji se od té doby vůbec nic nezměnilo. Hlavní důraz na mládežnických šampionátech by neměl být kladen na vítězství. Očekávání vrcholových trenérů profesionálních a národních družstev se vplížila do mládežnických šampionátů. Díky tomu tak nad učitelskou částí trenérské působnosti převažuje strach trenérů z jejich špatné prezentace, jako by snad ostatní aspekty jejich práce nestály ani za řeč. Mládežnické šampionáty by měly být o objevování, o zkušenostech. Měly by být o posuzování talentů a o možnostech těm mladým hráčům a hráčkám, kteří mají největší potenciál, dopřát dostatek času na hřišti a zkušeností, aby na konci cesty mohli stát tím nejlepším, čím mohou být.
Pravidlo číslo 2 – Dokážu vypozorovat herní návaznost?
Program národního družstva by měl mít konzistentní filosofii. Zbožňuji sledovat hru mládežnického nároďáku, který hraje ve stejném duchu jako seniorní reprezentanti. To hned od začátku utváří jasnou identitu, která neponechává žádný prostor pro svéhlavou improvizaci některých trenérů, mimo koncept dlouhodobého hráčského rozvoje. Argentina je tomu krásným příkladem. Když vidíte argentinský nároďák na hřišti, jedno jestli juniorský, nebo mužský tým, vidíte jasnou návaznost v herním projevu na obou stranách hřiště. Když sledujete USA, můžete vidět stejný důraz na detaily, který je posilován na všech úrovních. Disciplína a týmová organizovanost, kterou to utváří je nedocenitelná a dokáže tak ustát jakoukoli personální změnu.
Poznámka: Neklást do rozporu s individuálním rozvojem hráčů, kteří by měli být schopní improvizovat, uplatňovat svou kreativitu a herní inteligenci ve smyslu čtení situací a volby adekvátních reakcí. Jedná se o komentář k organizaci kontinuity reprezentačních družstev. V našich programech musíme nadále budovat kompletní hráčskou pyramidu, avšak návaznost na vrcholovou služku bychom měli být schopní zajistit i tak.
Pravidlo číslo 3 – Zóna, kam nesmí rodiče
Pokud jste rodičem a máte potřebu na své dítě křičet pokaždé, kdy je na hřišti, udělejte si tu laskavost a jděte domů. Nepotřebujeme, aby nám talentované děti odcházely od našeho sportu kvůli nesmyslnému nátlaku. Tohle je hra basketbalu – HRA. Tady nejsou situace, kdy jde o přežití a o život.
Pravidlo číslo 4 – Každý potřebuje čtvrtinu
V mládežnických šampionátech byste neměli mít žádnou rotaci sedmého, nebo snad jedenáctého hráče. Stačí jednoduchý příklad, kdy jste třeba z Mexika a přicestujete do Bahia Blanca, tisíce mil od domova jen kvůli tomu, abyste někoho posadil na lavičku?! Protože jste se náhle probudil a cítil jste, že se vám zjevil Doc Rivers a řekl vám, že k výhře potřebujete jen sedm hráčů…. tak se na tuhle práci prostě nehodíte. Nikdy nemůžete vědět, jak velký dopad budou mít odehrané minuty z mezinárodního šampionátu na kariéru toho posledního kluka z vaší sestavy. Každý by měl hrát minimálně čtvrtinu, každý zápas.
Pravidlo číslo 5 – Udělejte z toho jazzovou session
Prosím, hlavně nezkoušejte vaše křídla (guards) stavět do rolí centra jen proto, že jde o to nejvyšší děcko ve vašem týmu. Udupáváte tím jejich růst. Ten 193 cm vysoký kluk, který umí driblovat a střílet z perimetru by měl hrát každou pozici. Nechte postové hráče hrát na perimetru a hráče z perimetru v bedně. Experimentujte, věnujte své budoucnosti pružnost a následné přizpůsobování bude mnohem snadnější.
Pravidlo číslo 6 – Vypadejte jako tým
Tak tohle pravidlo pochází přímo od nádherné citace Julia Lamase (bývalého trenéra argentinského nároďáku): "Tým, by kromě hraní jako tým, měl také vypadat jako tým.“ Zbožňuji to. Hráčům to dává subtilní pocit disciplíny, jednoty a smysl, což je pro jejich pokrok zcela zásadní. Není nic horšího, než vstoupit do tělocvičny plné dětí, trénujících v dresech LeBrona Jamese nebo Kevina Duranta. Pro trenéra nároďáku a národní federaci, kteří to dopustí, by měla přijít pokuta. Myslím to vážně!
Pravidlo číslo 7 – Nenechte se týmem USA vystrašit, ale inspirovat
Neporazitelnost USA na těchto mládežnických turnajích by pro ty, kteří prohrají o 90 bodů, neměla být ponižující. Místo toho by takový zážitek měl vést k bádání po tom, jak to dělají. Kromě nezpochybnitelné biologicko-početní převaze, kterou má jejich země k dispozici, je zde i strukturální základ, který umožňuje, aby se takové soustředění talentů vůbec mohlo uskutečnit. A mě zaráží, že neexistuje více zemí, které by to aspoň napodobovaly. Pátrejte, hledejte jak fungují jejich školní programy, jak udržují kontakt s dětmi po celou dobu jejich kariéry i po přesunu do zámoří a co dělá federace USA Basketball pro zkvalitnění svých mládežnických programů. Alespoň to vyzkoušejte a zkopírujte. Najděte inspiraci ve své totální porážce.
Poznámka: Pokud sledujete naše články, tak víte, že ze zdrojů USA Basketball čerpáme velké množství inspirativních příspěvků a námětů.
Pravidlo číslo 8 – Malá, dílčí vítězství, jsou ta nejlepší
Tohle pravidlo uzavírá celý kruh, protože opravdu, to nejlepší co mnohdy na mládežnických turnajích můžete udělat, je nedívat se na výsledkovou tabuli. Obrovský bodový odskok u týmů, jako je u těch z USA, může trenéra lačnícího po vítězství totálně rozhodit. Ale viděl jsem takové, kteří se s tím dokázali vypořádat a držení co držení předváděli svá maxima, a to je skvělé. Takové trenéry pak můžete vidět aplaudovat každému obrannému zastavení a gratulovat svým hráčům za každou pěknou přihrávku s takovou grácií, že je to nutí zapomenout na celkový výsledek končící 60 až 70 bodů v jejich neprospěch. To je to, čemu říkám coachování!
Z originálu Unofficial "Rules for success at a youth championship” přeložil a doplnil Jan Hladík
http://www.fiba.com/news/unofficial-rules-for-success-at-a-youth-championship

Novinky e-mailem

Přihlášením souhlasíte
se zpracovaním osobních údajů
Volejte +420 603 245 775 nebo +420 413 034 800  •  Kontakty
Napište sekretariat@sinstitut.cz
Sídlo: Londýnská 562, 407 53 Jiříkov
Zasílací adresa: Palackého 205, 408 01 Rumburk